Západní Čechy - lázně

31. srpna - 7. září 2002

Tak je to konečně tady po dlouhých letech plánování uskutečníme týdenní cyklodovolenou. Chystáme brašny a rozradostněni z předpovědi počasí nemůžeme dospat...

Sobota 31.8. - Cesta vlakem do Františkovývh lázní - SOOS

Ráno překonáváme nechuť vstát, dopravit se na nádraží a přejet vlakem celou republiku až na její konec nejzápadnější. Cestu si krátíme studiem mapy oblasti našeho příštího pobytu, couráním po vlaku, vyzkoušením jídelního vozu a pozorováním okolní krajiny, kterou nedávné povodně změnily místy k nepoznání. Zvláštěpak údolí Berounky pod Karlštejnem, Srbsko - spadlý most, po němž jsme několikrát v minulosti šli...

V poledne přistáváme ve Františkových lázních. Krásné to ospalé městečko. Prohlížíme si kolonádu, ochutnáme semtam nějaký ten zdravý pramen, fotíme se s rybičkama v bazénku a hledáme kemp. Kemp je na náš vkus trošku přidražší, ale co se dá dělat. (Netušíme, jaké ceny nás kde ještě čekají...)

Po ubytování jedeme na projížďku do rezervace SOOS. Po cestě si dáváme jídlo v pěkné malé hospůdce ve vesničce Kateřina a zjištění dne je: ve Františkových lázních a okolí se mluví německy. Večer plánujeme zůstat ještě příští noc v kempu a zítra dobýt nejzápadnější bod naší vlasti - Trojmezí.

Neděle 1.9. - V dešti do Aše a bez deště zpět

Ráno nás vítá poměrně hezké počasí a vyrážíme směr Aš. Objevujeme malebný hrádek Ostroh. Dále jsme rozhodnuti jet do Aše po silnici v zájmu urychlení přesunu... Kilometry jsme neodhadli a počasí se začíná kazit. Kousek za obcí Hazlov míjíme benzinovou pumpu. Takovou frontu na benzín si pamatuju jen jako děcko, když všech pět benzinek v Brně v pět zavíralo... A samí němci. No, asi se v té EU až zas tak dobře nemají, když jim stojí za to jezdit pro benzín přes hranice a stát dlouhou frontu...

Začíná intenzivně pršet a my koketujeme s myšlenkou otočit. Strašné rozhodování je na kopci. Klesat dál v dešti do Aše, nebo se otočit a vymyslet nějakou suchou zábavu? Nejsme z cukru, chvilku se hecujeme a pak jedeme dál. Dobře jsme učinili. Aš sama o sobě nic moc, i když dovedu si ji představit jako krásné městečko uprostřed hlubokých lesů. Momentálně špína lemovaná podniky sexuálních služeb a reklamami na ně. Nacházíme v "centru" příjemnou hospůdku, odpočíváme, schneme a obědváme.

Počasí se umoudřilo a vysvítá sluníčko. Zpět jedeme lesem po bývalé hraničářské signálce, potkáváme jen jednu paní na houbách, jinak jen lesy a občas nějaké cedule s nápisem "Státní hranice - překročení je zakázáno". Tak jsme cvičně na chvilku překročili, jako ostatně kdykoliv se taková příležitost vyskytne... Je to až neuvěřitelné, ale skoro celou cestu jedeme mírně z kopce. Paráda.

Večer v kempu po večeři plánujeme zítřek. Začíná se nám tu moc líbit.

Pondělí 2.9. - Přes Cheb do Kynšperka

Ráno balíme stan a všechny věci a vyrážíme do Chebu. Krásnými polňačkami a cestami v údolí Ohře. Cheb je docela hezké město (alespoň střed). Na náměstí dáváme pauzu a občerstvení, píšeme pohledy a sháníme něco na doplnění zásob a materiálu (kupuju si cykloflašku, jelikož jsem svou nechal doma...).

Po celodenním putování křížemkrážem krajinou, mírnými zajížďkami dobýváme Kynšperk nad Ohří a hledáme kemp. Tady poznáváme, že je po sezóně. Na hřišti nás prej spát nechají, ale společnost nám budou dělat místní mladíci v nalejvárně, jejíž otvírací (zavírací) dobu se nám nepodařilo zjistit, a tak zkoušíme tábořiště asi o kilometr dál. Našli jsme. Je úplně super. S kadibudkama pod mostem... Paní, která se o provoz stará si s náma pokecala, poseděla u ohně z kůry (dřevo nikde nebylo, kůry byly všude hromady), ukázala domeček ve kterém bydlí, kdybychom něco potřebovali a popřála dobrou noc. Jsme tady úplně sami. V noci nás budí prapodivné zvuky. To jen další příchozí staví stan kousek od nás. Mají už nakoupíno a dělají u toho solidní bordel... (Mimochodem ráno zjišťujeme, že jsou jen tři - dva borci a jedna ženská - asi o deset let starší než my. V noci zněli, jako několik desítek šestnáctiletých...)

Úterý 3.9. - Přes Sokolov a Loket do Karlsbadu

Ráno, než se Kač zcela probudí a vyhrabe zajišťuju dávku čerstvých rohlíků a lineckého pečiva. Balíme stan, platíme nějakou směšnou částku (tuším 15,- Kč za osobu), loučíme se s paní "domácí" a stoupáme do kopce prohlédnout si bývalý klášter v Chlumu svaté Máří. Několik nadšenců rekonstruuje tuto zajímavou stavbu jako o život a dovolují nám si vše v klidu prohlédnout. Nasedáme a jedeme na festival politické písně do Sokolova... Hrozný město, z pohádkového údolí se dostáváme do oblasti hnědouhelných pánví. Světelná signalizace na ulicích v Sokolově, doprovázená popisky typu: "V případě rozsvícení světel zavřete okna a přestaňte dýchat..." nás žene rychle pryč z tohoto koutu civilizace.

Po nekonečném stoupání se nám znovu otvírá pohled do údolí Ohře a v dálce Loket. Jedeme si prohlédnout hrad. Ve věži mají smotanýcho draka. Z Lokte si užíváme cestu nádherným údolím Ohře směrem do Karlsbadu. Po cestě míjíme Svatošské skály. Pěkné.

Do Karlových Varů volíme cestu kolem přehrady přes Březovou. Míjíme fotbalové hřiště s totálně prázdným kempem, ale hodláme spát v jiném, blíž k Varům. Ten je však již po sezóně zavřen. No nic, jedeme na kolonádu s tím, že se potom vrátíme zpět k Březové. Parkujeme u zřídla, ochutnáváme léčivé minerální vody a pak si dáváme na kolonádě pivo a Bechera. Tak drahou Plzeň ještě dlouho mít nebudu... Šedesát korun, to se snad posrali v kině! Tak si dávám radši hned druhou, abych zapomněl...

Že jsou Karlovy Vary ruskou kolonií, to slýcháme z médií již několik let. Asi je to tak. Nápisy na obchodech azbukou, inzeráty v realitkách azbukou a v kempu nás vítá statná Máša, která se, dle přízvuku, narodila taky několik set kilometrů na východ... Ceny mírné, teplá sprcha (tu jsem teda našel jen já, Kačenka si to odbyla v druhé - odstavené z provozu... :o), hospoda zavřená a tak vyrážím sehnat lahváč na večer. Úspěšně se vracím z nákupu a plánujeme další trasu. Dnešním dnem jsme projeli naši cyklomapu č. 122 Západočeské lázně z levého kraje v prostřed do pravého horního rohu.

Středa 4.9. - Horní Slavkov a Bečov nad Teplou

Vyrážíme údolím říčky Teplé na jih... Po několika kilometrech opouštíme hlavní silnici a už je tu zase kopec. Po několikakilometrovém stoupání, které místy fakt stojí zato, úzkou silničkou sjíždíme do Horního Slavkova. Město založené ve 13. století panem Slávkem z Rýznburka, v 15. a 16. století se díky vzkvétající těžbě cínu řadí mezi slavná hornická města, 1525 výstavba mincovny, 1792 zde vzniká první manufaktura va výrobu porcelánu v Čechách, světoznámé výrobky porcelánky Haas a Czjzek, stará část města vyhlášena památkovou zónou - tolik praví mapa. Realita je poněkud prozaičtější... Viz ideově laděné foto.

Odvažujeme se najíst v místní hospodě, ale celou dobu máme prapodivný strach o naše kola i když jsou zamšená k masivnímu zábradlí. Asi je to celkovou atmosférou a přítomnými spoluobčany... Po obědě, tak dobrém, jaký jen může čtverka s umakartovým stolem nabídnout, frčíme přes Krásno do Bečova nad Teplou. Mají tam hezkej hradozámek, ale není čas si ho prohlédnout, za Bečovem nás čeká kemp Hubertus. Budeme v něm spát dnes večer sami. Úplně. Slečna večer odjede a vrátí se možná ráno, jestli už úplně nezavřou... Stavíme stan, rozděláváme ohýnek hodujeme a začíná se nám kazit počasí. V noci prší, jak z konve.

Čtvrtek 5.9. - Jeden den v Bečově

Ráno to nevypadá o moc lépe. Ale aspoň že slečna se vrátila... Vydáváme se tedy na průzkum Bečova - pěšky. Pokud bude pršet celej den, tak dnes asi dál nepojedem. Dokupujeme zásoby a jdeme si prohlédnout ten hradozámek. Cena vstupného nás trochu šokuje - 140 korun za jednoho. No, v Karlových Varech jsme se s místními cenami už popasovali, ale co je na polozbořeném hradozámku tak drahého??? Za chvíli se dozvídáme. Relikviář svatého Maura. Nejvzácnější historická památka po korunovačních klenotech u nás. (Však nás k němu taky pustili do klimatizované temné místnosti jen na pět minut a celou dobu nás hlídal ozbrojený bachař.) Nakonec se shodujeme, že to vlastně stálo za to!

Odpoledne déšť nabírá na síle a my se stěhujeme v kempu od ohniště do "společenské místnosti". Spát budeme tady pod střechou a pokusíme se přes noc aspoň trochu vše usušit. Stan sušíme v kuchyňce a ostatní výbavou zabíráme veškerý prostor této místnosti. Ostatní návštěvníci kempu mají štěstí, že tady nejsou, stejně by se sem nevešli. :o)

Pátek 6.9. - Kladská, Lázně Kynžvart a Mariánky

Ráno krásně svítí sluníčko a můžeme tedy jet dál! Konečná stanice - Mariánské Lázně. Ale samozřejmě, že ne přímo, ale oklikou přes chráněné území Údolí Teplé a Kladské rašeliny. Prohlížíme si naučnou stezku a hrobku (už nevíme koho) a v hospodě si dáváme výbornou svíčkovou a zelňačku.

Parádním sjezdem dobýváme Lázně Kynžvart, ospalé zapadlé něco, co ani není podobné městečku ani vesnici. Několik větších budov (zřejmě lázeňských domů) rozesetých podél cesty v lese, ticho, nikde nikdo, ještě, že jsme se občerstvili nahoře v Kladské... Tady hospodu asi ani nemají.

Míříme do Mariánek a ve vesnici s krásným názvem Velká Hleďsebe potkáváme trolejbus. To jsou věci. Za chvíli jsme v Mariánkách, zbývá najít kemp a strávit zde poslední noc naší expedice. Kemp je podmáčený, předražený, ale co už. Teplá sprcha funguje a po procházce kolem místního rybníka domlouváme v místní nalejvárně pravděpodobný průběh zítřka - posledního dne.

Sobota 7.9. - Domů

Ráno balíme naposledy na naší dovolené stan (pořádně mokrej, září je září...). Jedeme se podívat do Mariánek na kolonádu, konáme malou vyjížďku lesem k výletní restauraci Lunapark a stíháme vlak domů. Ještě, že ¨ jsme po cestě vybrali nějaké peníze z bankomatu. České dráhy se vrátili z povodňových slev na normální úroveň jízdného a to jsme koukali... Taktak, že jsme nejeli z Havlbrodu do brna na kole :o) Před půlnocí jsme doma.

Přežili jsme týden na kole ve stanu, přejeli jsme mapu tam a zase zpátky, líbilo se nám to a zas někdy něco podobného zrealizujeme!

Popis	Popis	Popis