Český Rudolec a Červená Lhota

Po dlouhém, narychlo sháněném ubytování v jižních Čechách opravdu odpoledne odjíždíme. Ráno to ještě tak sice nevypadalo, neboť naše rodinné Fáčko (Škoda Favorit) opět v kopci zkolabovalo. Rychle sháníme cokoliv pojizdného. Zachraňuje nás Yahoo (jahůd) a půjčuje nám jeho stařičkou, leč jezdící Vektričku.

Odjíždíme za subtropických odpoledních teplot směr Český Rudolec. Jen jednou se vracíme, neboť Pavel zapomněl doma telefon a v něm má číslo na lesů pána, který nás má ubytovat. Cesta probíhá hladce. Kulíšek spinká. Díky objížďce v Předíně objevujeme další krásné kouty naší vlasti. Před sedmou večerní dojíždíme do Rudolce, a tam na nás čeká pokojíček, z kterého mně přecházel zrak. Změna programu - budeme bydlet v jednom pokojíčku se Zrůnovýma. Nu což, alespoň se nebudeme bát. Po ubytování se rozdělujeme. My jedem s Matějem navštívit tábor, zjistit jak se mají, co dělají, co večeří a tak. Zrůnovi se jedou koupat do přenádherného rybníka v Dolním Radíkově, který jim doporučili místňáci. Večer jdeme do hospůdky na pivčo a nějaké to jídlo. Kolem desáté se s Matějem, který tou dobou již tvrdě spinká, oddělujeme a jdeme bydlet. Tedy nejdřív povlíct postýlky a spinkat. Za naprosté tmy nás jen vyrušil Pavel, který jako jeskyňka škrabal na okýnka, prosící o otevření ubikace, neboť se nemůžou dostat dovnitř.

Druhý den ráno jsou všichni vzhůru, a tak se neochotně budí i Matýsek, aby v zápětí opět usnul. Počasí nám přeje, a tak vyrážíme směr Červená Lhota. Cestou se stavujem ve Zvůli - podívat se na rybník. Potom krátká přestávka v Jindřichově Hradci.Zmrzlina, focení v zámeckém parku, a tak. Zrůnovi kupují košíček na houby. Po krátké debatě jak moc hub chtějí natrhat kupují o trošku menší prádelní koš a uvažují o koupi kosy. Červená Lhota je v obležení svatby chtivých lidí. Oddává se vevnitř, venku, zkrátka kde je zrovna volno. Pány necháme na pospas osudu a my jdeme s Markétou na prohlídku. Před cestou se ještě občerstvujeme a probíhá krátká diskuse na téma, kam na ty houby? Snažím se zapůsobit na ostatní a přinutit je,aby posbírali houby, které všude kolem rostou. Že další možná už neuvidíme. Nedali si říct a dobře jim tak. V lese jsme sice nějaké houby našli, ale nebylo jich mnoho a kvalita taky nic moc. Košíček jsme zaplnili jen u dna. Kuba je rozmrzelý. Po příjezdu si jdou pánové zlepšit náladu do rybníka, Markéta dělá plavčíka na břehu a já jedu v rámci kondice s Matějem pešky zpět (cca 3 km). Večer jdeme zase do hospůdky, kde nás čeká delegace hlídačů-bouračů tábora. Všude černo, v rádiu hlásí záplavy, průtrže … Když už všude asi půl hodiny lítají blesky a začíná pršet, opět s Matějem opouštíme společnost a jdeme bydlet.

V neděli po ránu kujeme plány. Dáme houbám druhou šanci. Jedeme do Lhoty za Tučňákama zkontrolovat, jak pokračuje jejich stavba. Radí nám, kde tak nejlépe rostou. Honzík nám ukazuje jeho novou sekačku trávníku. Je jí tak nadšený, že jak se posléze dovídáme, chodí sekat trávník za drobnou úplatu (čokoládu, žvýkačky) k sousedům. Na doporučeném houbovém místě opět nic. Je sucho. Alespoň sbírám maliny a borůvky, v zimě jistě potěší. Zhruba po hodině je rozhodnuto, tady nám pšenka nepokvete. Jelikož je něco po jedné hodině, odjíždíme na oběd do Krahulčí. Svíčková, ani bramborové knedlíky se zelím sice už nejsou, ale i tak jsme spokojeni. Kulíšek překvapivě celý oběd prospal, a tak to proběhlo v družné zábavě. Po obědě se rozdělujeme. Zrůnovi jedou rovnou do Brna. My se ještě zastavujem v Telči. Právě zde probíhájí "Prázdniny", a tak je město přeplněné turisty tuzemskými i z cizích zemí. Matýsek se dává do debaty s jedním anglicky mluvícím turistou a zkoumají dřevěnou kačenu na nakloněné rovině. Docela se u toho oba baví. Je kolem páté hodiny, a tak pomalu vyrážíme zpět do Brna. Cestu jsme zvolili netradiční - prozkoumáváme nové možnosti, jak dojet do Brna. Klasická cesta Telč - Třebíč - Náměšť nad Oslavou - nás za ta léta omrzela. Nikdy jsme se neztratili, konec dobrý, všechno dobré.

Popis	Popis	Popis	Popis

Popis	Popis	Popis	Popis

	Popis	Popis